Nejprve jsou mikrovlny vedeny téměř beze ztrát ohebným vlnovodem.
Druhá část demonstruje existenci minimální velikosti vlnovodu, kdy se v něm vlny ještě mohou šířit.
Ve druhé části je vlnovod realizován dvojicí kovových desek, které je možné přiblížit na libovolnou vzdálenost. Mikrovlnný zdroj vysílá mikrovlny o frekvenci 9,4 GHz. Pro tuto frekvenci vychází nejmenší velikost vlnovodu, který ještě nese základní módm na 1,6 cm (dle vztahu $b = \frac{c}{2f}$, $b$ je velikost vlnovodu a $c$ je rychlost světla).
Mikrovlnný zdroj a sonda detekující elektrické pole, jehož přítomnost (a velikost) je zobrazena na voltmetru.
Ohebný vlnovod vedoucí vlny přímo od zdroje k sondě.
Konstrukce nastavitelného vlnovodu. S jednou kovovou deskou je pole na jejím okraji téměř nulové.
Přidáním druhé desky vytvoříme vlnovod a pole na jeho konci je silné.
Pohled z boku na deskový vlnovod.
Při šířce vlnovodu větší než 1,6 cm se v něm vlny šíří.
Při šířce vlnovodu měnší než 1,6 cm se v něm vlny exponenciálně tlumí.
Interní: Připevnění kovových desek pomocí vytisknutých držáků.
Interní: Připevnění kovových desek pomocí vytisknutých držáků.