Rozklad bílého světla na difrakční mřížce
Ukázka rozkladu světla se spojitým spektrem na difrakční mřížce.
Bílé světlo se spojitým spektrem vzniklé v tepelném zdroji dopadá (po průchodu štěrbinou) na difrakční mřížku. Hlavní maximum zůstává bílé, jelikož všechny vlnové délky mají hlavní maximum v přímém směru. Pro maxima vyššího řádu je ovšem míra difrakce (velikost ohybu světla) přímo úměrná vlnové délce.
Dojde tedy k rozkladu světla na jednotlivé vlnové délky a na stínítku vidíme spektrum světla dopadajícího na difrakční mřížku. Nejmenší vlnovou délku má modré/fialové světlo, to se tedy od přímého směru odklání nejméně. Naopak největší vlnovou délku má červené světlo, to se tedy ohýbá nejvíce.
Experimentální uspořádání. Halogenová lampa se zdrojem, čočka f = +100 mm s nasazenými štěrbinami, čočka f = +50 mm, difrakční mřížka 500 nebo 1000 štěrbin na milimetr, stínítko.
Detail stínítka pro 500 štěrbin na milimetr. Hlavní maximum je bílé, vedlejší maximum prvního řádu zobrazuje spektrum dopadajícího světla.
Detail stínítka pro 500 štěrbin na milimetr a užší štěrbinu propouštějící světlo z halogenové lampy.
Difrakční mřížka s 1000 štěrbinami na milimetr. Spektrum ve vedlejším maximu prvního řádu je nyní dvojnásobně široké.
Detail spektra vytvořeného mřížkou s 1000 šterbinami na milimetr.