Osnova/Outline:
- development of the criteria for materials selection for the PFCs
Osnova/Outline:
Hlavním předmětem této bakalářské práce je tzv. pinčový výboj. K pinčovému jevu dochází v plazmatu, kterým protéká dostatečně silný elektrický proud, jehož magnetické pole způsobuje kompresi či udržení plazmatického kanálu. Pro svůj jednoduchý princip a přirozený výskyt v mnoha astrofyzikálních i laboratorních systémech (např. tokamaku) patří pinč efekt mezi nejvíce fascinující jevy ve fyzice plazmatu.
V laboratorním prostředí můžeme nalézt mnoho konfigurací těchto výbojů. Historicky nejznámější a nejjednodušší je tzv. Z-pinč, který je produkován na impulzních proudových generátorech, jenž jsou v současnosti nejvýkonnějšími (300 TW, 2 MJ) a nejúčinnějšími (>15 %) laboratorními zdroji rentgenového záření [2]. Naše výzkumná skupina potvrdila i velmi vysokou účinnost konverze elektrické energie do fúzních neutronů [3]. Tyto experimentální výsledky a také jednoduchý princip a konstrukce Z-pinče jsou hlavní motivací pro jeho další studium a široké možnosti užití ve výzkumu termojaderné syntézy, při vývoji impulzních zdrojů rychlých neutronů, v laboratorní astrofyzice, v EUV litografii, v experimentech s vysokou hustotou energie, při testování životnosti jaderných zbraní, při vývoji rtg. laserů atd.
V současné době se naše skupina ve spolupráci s University of Michigan zabývá novou konfigurací, tzv. hybridním X-pinčem, kdy k Z-pinčovému výboji dochází na lokalizovaném místě, které je určené dvěma blízkými kuželovými elektrodami [4]. Motivací tohoto uspořádání je výzkum kompaktního zdroje fúzních protonů a neutronů s krátkou dobou emise.
V rámci bakalářské práce se student seznámí se základní teorií a aplikacemi pinčového výboje [5]. Bude mít možnost podílet se na návrhu, realizaci i vyhodnocení fúzních experimentů na školním zařízení PFZ-200 (proud 200 kA, nárůst proudu 1 μs, cca 108 DD neutronů/výboj, ČVUT v Praze). V rámci rozšíření zkušeností mají naši studenti i možnost účastnit se zahraničních experimentů na PF-1000 (proud 1 MA, nárůst proudu 5 μs, cca 1011 DD neutronů/výboj, Ústav fyziku plazmatu a laserové mikrofúze, Varšava).
Podle osobních dispozic se student v dalších fázích studia může mimo experimentální oblasti zaměřit na pokročilejší teoretický popis pinčového jevu, případně na studium moderní diagnostiky plazmatu s vysokou hustotou energie
Literatura/References:
[1] D. Klír, et al. New J. Phys. 20, 053064 (2018).
[2] C. Deeney, et al.: Phys. Rev. Lett. 81 (1998) 4883.
[3] D. Klír, et al.: Phys. Rev. Lett. 112 (2014) 095001.
[4] G. W. Collins, et al.: Journal of Applied Physics 129, 073301 (2021).
[5] D. Ryutov, M. Derzon, and M. Matzen: Rev. Mod. Phys. 72 (2000) 167.
Jméno vedoucího / Supervisor name: Ing. Jan Novotný; prof. Ing. Daniel Klír, Ph.D.
Pracoviště vedoucího / Supervisor affiliation: FEL ČVUT v Praze
Email vedoucího / Supervisor email:
Outline:
Tungsten is a prime candidate material for the plasma facing components for future tokamaks, where it has to withstand high heat and particle fluxes from the burning plasma. It has a number of favorable properties for this purpose – namely high melting point, high-temperature strength, good thermal conductivity, high resistance to sputtering, etc. – yet some limitations, especially its brittleness. As bulk tungsten is typically processed by thermomechanical treatment involving plastic deformation, it is prone to recrystallization at elevated temperatures, which affects the mechanical properties. The recrystallization behavior itself is a characteristic of tungsten materials processed in a specific way.
The Compass-Upgrade tokamak, currently being built at the Institute of Plasma Physics in Prague, will have a large portion of plasma facing components made of tungsten, therefore a suitable material has to be selected. Recrystallization behavior is among the characteristics that should be explored and would be part of the basis for materials selection.
The proposed bachelor thesis/research task consists of:
1. Getting acquainted with scanning electron microscopy (SEM) and microhardness techniques
2. Participation in laser-induced heating experiments aimed at recrystallization
3. Characterization of recrystallized portion of different tungsten grades as a function of annealing temperature, via SEM and microhardness
Proposed literature:
Matějíček, J. (2013). Materials for Fusion Applications. Acta Polytechnica, 53(2). https://doi.org/10.14311/1761
Description of the COMPASS-U tokamak plasma-facing components https://www.ipp.cas.cz/miranda2/export/sitesavcr/ufp/o-ufp/Verejne_zakazky/CU_PFC_PMC_detailed_description_02.pdf
G. Pintsuk: Tungsten as a Plasma-Facing Material https://doi.org/10.1016/B978-0-08-056033-5.00118-X
M. Richou et al.: Recrystallization at high temperature of two tungsten materials complying with the ITER specifications https://www.sciencedirect.com/science/article/am/pii/S0022311520310266
Osnova/Outline:
Tokamak je zařízení, vytvářející toroidální magnetické pole, používané jako magnetická nádoba pro uchovávání vysokoteplotního plazmatu. Slovo pochází z ruštiny, kde Токамак je zkratkou popisu тороидальная камера с магнитными катушками (toroidní komora v magnetických cívkách). Myšlenka tokamaku se zrodila v 50. letech Igorem Jevgeněvičem Tammem a Andrejem Sacharovem. Dnes se tokamaky považují za jednu z nejnadějnějších cest k realizaci řízené jaderné fúze, která by mohla sloužit jako zdroj téměř neomezeného množství energie.
Vysokoteplotní plazma obsahuje volné elektrony a ionty. Elektrony mohou být za vhodných podmínek v tokamaku urychlovány po kruhových drahách, a to až na energii několik MeV. Odstředivá síla by měla být vykompenzována Lorentzovou silou magnetického pole. Za jistých podmínek se však stane, že část elektronů se nějakým způsobem uvolní a narazí na stěnu tokamaku. Těmto elektronům říkáme ubíhající (run-away electrons). Vznik ubíhajících elektronů je jevem nežádoucím, proto je intenzivně studován s cílem tento jev potlačit. Stávající diagnostika je postavená na detekci tvrdého rentgenového záření, které vzniká, když ubíhající elektrony narazí na stěnu komory tokamaku. Pro detekci ubíhajících elektronů v plazmatu ještě v průběhu jejich vzniku je však třeba vyvinout novou detekční technologii. V posledních letech se výzkum zaměřil na využití inverzního Comptonova jevu, který může takovou technologii umožnit.
Inverzní Comptonův rozptyl je rozptyl světelného fotonu, pocházejícího obvykle z laseru, na relativistickém elektronu. Rozptýlený foton má vyšší energii (v případě rozptylu na ubíhajících elektronech v komoře tokamaku to může být až 10 keV) a je možné ho detekovat některými detektory ionizujícího záření. Mezi takové patří R/O čip Timepix4 se subnanosekundovým časováním, který byl vloni uvolněn CERN pro testování ve vědeckých projektech. Osazení tohoto čipu senzorem ze SiC, který není citlivý na světlo a je velmi radiačně odolný, dělá z takového detekčního zařízení potenciální prostředek zpětné vazby pro řízení plazmového výboje.
Cílem této práce je shrnout dosavadní poznatky o využití inverzního Comptonova rozptylu na tokamacích, osvojit si numerické nástroje popisující tento rozptyl (CAIN nebo Geant4) a experimentálně prozkoumat nové R/O čipy vyvinuté v CERN pro potřeby monitorování ubíhajících elektronů. Práce je navržena jako komplementární k pracím Štěpána Malece, který se dlouhodobě věnuje využití Comptonova jevu pro monitorování ubíhajících elektronů. Práce bude vedena ve spolupráci se společností Advacam, s.r.o., která disponuje čipy Timepix4, a se Slovenskou akademií věd, kde vyvíjí senzory ze SiC. Práce je vhodná pro studenta se zájmem o řešení fyzikálních problémů, programování, zpracování dat a případně o digitální elektroniku a automatizaci. Počítá se, že student nejpozději na začátku doktorského studia naváže spolupráci se zahraničním pracovištěm, kde zúročí poznatky a osobní kontakty získané během řešení své bakalářské a diplomové práce.
Zadání/Task:
1. Nastudujte princip inverzního Comptonova rozptylu a vysvětlete ho v práci pomocí jednoduchých myšlenkových experimentů.
2. Proveďte rešerši odborné literatury (zejména článků publikovaných v mezinárodních vědeckých recenzovaných časopisech a výstupů mezinárodních vědeckých konferencí) s cílem shrnout poznatky o využití inverzního Comptonova rozptylu na tokamacích.
3. Seznamte se se simulačními nástroji CAIN a Geant4 a pokuste se o počítačovou simulaci uvedených myšlenkových experimentů.
4. Seznamte se s detekčními moduly založenými na čipech Timepix3 a Timepix4 osazených různými senzory a na základě výše zmíněných simulací se pokuste odhadnout, zda tyto moduly by byly použitelné v zamýšlené aplikaci.
Literatura/References:
1. R.J.E. Jaspers: „Relativisitc Runaway Electrons in Tokamak Plasmas“, Disertační práce, ISBN 90-386-0474-2, Technische Universiteit Eindhoven, 1995.
2. G. Tallents: „An Introduction to Special Relativity for Radiation and Plasma Physics“, Cambridge University Press, 2022.
3. GERNDT, J., PRŮŠA, P.: „Detektory ionizujícího záření“, ČVUT, 2011.
4. G.F. Knoll: „Radiation Detection and Measurement“, John Wiley & Sons, Inc., 2000
Osnova/Outline:
Laserem buzené plazmatické zdroje tvrdého rentgenového záření s délkou pulzu v řádu několika set femtosekund mají uplatnění např. v ultra-rychlých rentgenových difrakčních experimentech. Plazma je generováno interakcí krátkopulzního (fs) laserového svazku s terčem o vysoké hustotě – prvek s vysokým protonovým číslem – obvykle kov. Zdroj v ELI Beamlines využívá jako terč měděnou pásku a generuje záření o energii 8 keV (K-alfa čára mědi). Cílem projektu je vytvoření programového vybavení (v prostředí LabVIEW/Matlab) pro ovladání experimentu a sběr dat z diagnostiky rentgenových impulzů. V tomto programovém modulu bude zahrnut systém pro nastavení osciloskopu a průběžné zobrazení naměřených dat včetně informací o počtu emitovaných fotonů a stabilitě jednotlivých rentgenových impulzů. Závěrem bude provedeno experimentální měření demonstrující použitelnost daného programového modulu.
Vedoucí: Ing. Tomáš Parkman, Ph.D. (
Konzultant: Ing. Jaroslav Nejdl, Ph.D. (
Abstrakt
Generace vysokoenergetických částic i elektromagnetického záření je běžná v okolí astrofyzikálních objektů, jako jsou například rotující neutronové hvězdy nebo černé díry. Interakcí vysoce výkonných petawattových laserů s plazmatem jsme schopni takové prostředí vytvořit v laboratorních podmínkách a zkrotit nelineární relativistické interakce které uvnitř probíhají ke generaci ultrakrátkých pulzů rentgenového záření. Takové záření nachází využití např. při zkoumání materiálů na časové úrovni pohybu jednotlivých atomů nebo v lékařském nebo průmyslovém rentgenovém zobrazování. Náplní této práce bude experimentální realizace těchto relativistických zdrojů záření a jejich teoretické zkoumání pomocí pokročilých numerických simulací s cílem zvýšit jas rentgenového zdroje, jeho energetickou laditelnost a stabilitu.
Detaily projektu
Laserový system L3 HAPLS je navržen ke generaci extrémně vysokého špičkového výkonu 1 petawatt (PW) v délce pulzu kolem 30 femtosekund (fs). S takto krátkými laserovými pulzy je možné vyvinout nové techniky a nástroje pro základní výzkum. Jednou z hlavních aplikací těchto systémů je kompaktní elektronový urychlovač založený na interakci laseru s plazmatem. Základní myšlenka laserového urychlování elektronů (laser wakefield acceleration – LWFA) je založena na generaci brázdové vlny v plazmatu. Tato brázdová vlna má obrovské elektrické pole, které pro elektrony zachycené v této vlně vytváří urychlující gradient větší než 100 MeV/mm. S lasery o výkonu ~PW bylo již experimentálně dosaženo energie elektronu větší než 8 GeV.
Urychlující se nabitá částice vyzařuje elektromagnetické záření. V průběhu urychlování na brázdové vlně elektrony oscilují kolem osy šíření laseru. Tyto příčné oscilace jsou zodpovědné za generaci širokospektrálních ultrakrátkých pulzů elektromagnetického záření v tvrdé rentgenové oblasti, kterému se říká tzv. Betatronové záření. Generace ještě tvrdšího záření je možné docílit zvětšením oscilační frekvence elektronů, což může nastat pokud proti nim například pošleme jiný laserový pulz, jehož vlnová délka je z referenčního rámce elektronů relativisticky kontrahovaná, což vyústí v mnohem rychlejší oscilaci, která je příčinou generace gamma záření.
Cílem tohoto projektu bude seznámení s těmito zdroji, zlepšování jejich charakteristik pomocí pokročilých numerických simulací a jejich případná experimentální realizace.
Možné úkoly studentské práce:
Vedoucí práce: Ing. Jaroslav Nejdl, Ph.D. (
Konzultant: Mgr. Marcel Lamač (
Osnova:
Horká hustá hmota (Warm Dense Matter, WDM) je stav hmoty mezi pevnou fází a ideálním plazmatem. Nachází se například v jádru velkých planet a malých hvězd, nebo po extérmně krátkou dobu jako přechodový stav v laserových experimentech, mj. těch vedoucích k laserem zapálené fúzi (ICF). Má hustotu srovnatelnou s hustotou pevné látky, ale teplotu (a tedy i tlak) výrazně vyšší - tisíce až miliony stupňů. Takovýto stav hmoty je velmi náročné vytvořit a téměř nemožné udržet, a zároveň je extrémně náročné ho modelovat.
Naše skupina provedla v loňském roce experiment, při kterém jsme do měděného terčíku 'střelili' ultra-intenzivním rentgenovým pulzem na European XFEL v Hamburku (x-ray free electron laser). Tento laser je natolik silný, že během svého trvání (25fs) dokáže hmotu zahřát na teplotu zhruba půl miliónu stupňů.
Energie tohoto laseru jsme zároveň ladili tak, aby 'rezonovala' s energií různých atomových přechodů v čerstvě vzniklé silně ionizované hmotě. Poté pozorujeme rentgenové záření které je vybuzené touto rezoanancí, což nám otevírá pohled do nitra těchto atomů. Například jsme schopi pozorovat posuv některých spektroskopických čar a hran, který za těchto podmínek ještě nebyl pozorován a ani neodpovídá analytickým teoriím. Tento posuv (Stark shift) je způsoben pohybem volných elektronů v okolí vyzařujícího iontu (plasma screening) a je tedy přímo závislý na teplotě té hmoty. V našem případě je ovšem hmota v extrémně nerovnovážném stavu - to znamená že rozdělení energie elektronů neodpovídá Maxwellovu rozdělení. Tím pádem všechny modely které počítají s rovnovážným stavem nutně selhávají - jak se to ostatně děje často pro simulace WDM.
V tomto projektu nyní nabízíme studentské práce. V rámci nich seznámíme studenty s touto zajímavou tematikou, aby mohli porozumět naměřeným datům a srovnat je s teorií a modelováním. Dále se student může účastnit navazujících experimentů, případně pomoci s jejich návrhem. Naše pracoviště se nachází v Drážďanech, předpokládáme především vzdálenou spolupráci s občasným setkáním v Praze nebo u nás, a ideálně týdenní pobyt v Hamburku na experimentu. Konkrétní téma, obsah a zaměření rádi upravíme na míru zájmům studentů.
Laser s dostatečně vysokým výkonem při průchodu plazmatem (ať už homogenním nebo nehomogenním) může vybudit plazmové vlny, které jsou schopny urychlit elektrony na velmi vysoké rychlosti. V závislosti na hustotě plazmatu a intenzitě laseru tyto vlny mohou nést elektrické pole o velikosti až několik stovek GV/m, takže je možné urychlit elektrony na velmi krátké vzdálenosti na energie až několik GeV. Takto vysokého elektrického pole je možné využít v laserem řízených plazmových urychlovačích, které jsou pro svůj potenciál nahradit konvenční radiofrekvenční urychlovače v současné době intenzivně studovány. Kromě plazmových urychlovačů, kdy plazmové vlny jsou primárně vybuzeny femtosekundovými laserovými impulzy, plazmové vlny také mohou být generovány relativně dlouhými – pikosekundovými až téměř mikrosekundovými – laserovými impulzy. Na rozdíl od plazmových urychlovačů, kdy cíleně urychlujeme elektronový svazek, v tomto případě zachycení a následné urychlení elektronů není žádoucí jev. V tomto případě jsou elektrony urychleny „pouze“ na energie několik desítek až stovek keV, ale v případě laserové inerciální fúze i tyto tzv. rychlé elektrony mohou zásadním způsobem ovlivnit zapálení paliva. Jelikož elektrony získají dostatečnou energii na to, aby mohly vstoupit do chladného paliva a předehřát jej, účinnost komprese paliva, které je stlačováno rázovou vlnou, výrazně klesá. Plazmové vlny, na astronomických škálách, mohou také stát za urychlováním kosmického záření na extrémní energie.
Plazmové vlny tak představují zajímavý jev, který vyžaduje další detailní studium a jeho plné porozumění bude důležité pro budoucí aplikace, ať už to budou kompaktní urychlovače částic anebo laserová inerciální fúze.
Cílem práce je studium generace plazmových vln a urychlování elektronů. Student/ka se seznámí s fyzikou plazmatu, fyzikou interakce nabitých částic s plazmatem, generace svazků nabitých částic a experimentálními technikami užívanými během interakčních experimentů. Tato práce může být zaměřena jak experimentálně, tak teoreticky. Téma práce je dostatečně široké, a tak umožňuje případné pokračování na výzkumném úkolu i diplomové práci. Naše skupina v rámci evropských aktivit EuroFusion spolupracuje s předními laboratořemi ve Francii, Německu, Velké Británii a Itálii.
Slučování protonů s jádry boru se často považuje za svatý grál fúzní energie, protože během reakce nevznikají prakticky žádné energetické neutrony (na rozdíl od tradiční fúze deuteria s tritiem), které by mohly aktivovat reaktorovou nádobu či její nejbližší okolí. Během této reakce se uvolňuje energie 8.7 MeV, kterou odnáší tři jádra hélia (alfa částice). Z tohoto důvodu proton-borová fúze je skutečně čistým a ekologicky přijatelným zdrojem energie. Navíc díky tomu, že produkty reakce jsou nabité částice, můžeme se zcela vyhnout odvodu fúzní energie přes páru do turbíny, ale bude možné konvertovat fúzní energii přímo do elektrické energie. Proto může být dosaženo mnohem vyšší účinnosti při generaci elektřiny. Na druhou stranu dosažení zapálení paliva je mnohem složitější než u konvenční deuterium-tritiové fúze. Pro zapálení reakce je potřeba 100x vyšší teplota a 1000x vyšší tlaky, proto je studována a jako potenciální zdroj fúzní energie uvažováno právě slučování deuteria s tritiem.
Avšak experimenty provedené v nedávné době v laboratořích PALS prokázaly, že je v jednom výstřelu laseru možné vygenerovat vysoké množství fúzních alfa částic (1011, což je mnoho řádů méně než je potřeba pro spuštění lavinové reakci). Proto se v poslední době proton-borová fúze dostává do popředí zájmu laserové fúzní komunity.
V nedávné době byly vyvinuty pokročilé terče, které umožňují dosažení vysokých výtěžků fúzní energie. Navíc je možné vyprodukovat takové terče (borové pěny, podkritické borové sloučeniny), které umí minimalizovat jevy, které v tradiční deuterium-tritium zabraňují účinné absorpci laserového záření na povrchu palivové pelety.
Cílem práce je studium proton borové fúze a testování nových materiálů, které mohou sloužit jako palivo. Student/ka se seznámí s fyzikou plazmatu, inerciální fúze, proton-borové fúze, diagnostikami a experimentálními technikami užívanými během studia proton-borové fúze. Téma práce je dostatečně široké, a tak umožňuje případné pokračování na výzkumném úkolu i diplomové práci. Naše skupina v rámci evropských aktivit EuroFusion spolupracuje s předními laboratořemi ve Francii, Německu, Velké Británii a Itálii.
Interakce laseru o vysokém špičkovém výkonu s pevným terčem či velmi hustým plazmatem vede kvůli vyvržení obrovského náboje z terče ke vzniku silných elektromagnetických impulzů (EMP). Tyto impulzy představují velké nebezpečí pro elektroniku (tj. aktivní diagnostiku a detektory) užívanou k měření vlastností plazmatu, protože ve velmi krátkém čase (řádově nanosekundy) mohou dosáhnout amplitud naindukovaného signálu větších než 10 kV. Proto jsou v současné době hlavně užívané pasivní detektory (jaderné emulze, plastové dráhové detektory) či tzv. imaging plates, které jsou vůči vlivům EMP odolné. Jejich hlavní nevýhodou je použití pouze na jeden výstřel laseru, poté je nutné je vyvolat. Tento způsob měření je vhodný pro experimenty využívající lasery s velmi nízkou opakovací frekvencí (minimálně 1 výstřel za 30 minut), avšak pro lasery s vyšší opakovací frekvencí tento způsob měření již vhodný není, protože by docházelo k akumulaci a průměrování naměřených signálů, což je ve většině případů nechtěné, anebo kvůli častému otevírání (a napouštění) vakuové, interakční komory by bylo nutné výrazně snížit opakovací frekvenci laseru. Proto je žádoucí vyvinout účinné stínění a speciální diagnostiku a detektory, které budou schopny odolat působení EMP a dovolí provoz experimentu při vysoké opakovací frekvenci.
Kvůli tomu, že vygenerované EMP je velmi krátké, frekvenční spektrum je naopak značně široké. Proto u některých diagnostik, zejména u těch, které mají relativně velké vstupní okénko, není možné EMP jednoduše odstínit vnějším krytem, ale musí se těmto extrémním podmínkám přizpůsobit i elektronika uvnitř stínícího krytu.
Cílem práce je studium vlastností elektromagnetických impulzů a způsobů jejich generace během interakce laseru s plazmatem. Student/ka se seznámí s fyzikou plazmatu, inerciální fúze, generací elektromagnetických impulzů a technikou jeho stínění a experimentálními technikami užívanými během studia horkého hustého plazmatu a elektromagnetických impulzů. Téma práce je dostatečně široké, a tak umožňuje případné pokračování na výzkumném úkolu i diplomové práci. Naše skupina v rámci evropských aktivit EuroFusion spolupracuje s předními laboratořemi ve Francii, Německu, Velké Británii a Itálii.
Rentgenové fázové kontrastní zobrazování je mnohonásobně citlivější k zachycení variací hustoty prostředí, kterým záření prochází než rentgenová absorpční radiografie. Toto je zásadně výhodné pro zobrazování málo absorbujících látek, či látek s malým protonovým číslem či ostré hustotní gradienty v látce vystavené extrémním podmínkám (vysokým tlakům a teplotám). Rentgenové fázové kontrastní zobrazování využívá téměř bodové zdroje širokospektrálního rentgenového záření a je využíváno zpravidla pro zobrazování měkkých tkání biologických vzorků, které je nedosažitelné rentgenovou absorpcí. Díky výše zmíněným vlastnostem můžeme fázové kontrastní zobrazování také využít ve fyzice plazmatu či laboratorní astrofyzice. Jelikož je rentgenové záření nejčastěji produkování v subpikosekundových či femtosekundových impulzech, je možné jeho pomocí studovat velmi rychlé jevy jako je vývoj čela rázové vlny či hydrodynamické nestability (Rayleighova-Taylorova, Kelvinova-Helmholtzova apod.), které se objevují jak ve fúzním plazmatu při stlačování palivové peletky, tak při interakci zbytků supernovy s okolním plynem a prachem.
Cílem práce je studium vlastností extrémních stavů hmoty pomocí rentgenového fázového zobrazování. Student/ka se seznámí s fyzikou plazmatu a warm dense matter, metodami rentgenového fázového kontrastního zobrazování, zdroji ultrakrátkých rentgenových impulzů. Téma práce je dostatečně široké, a tak umožňuje případné pokračování na výzkumném úkolu i diplomové práci. Naše skupina v rámci evropských aktivit EuroFusion spolupracuje s předními laboratořemi ve Francii, Německu, Velké Británii a Itálii.